Chcete jet Race Across America? Marko Baloh se dělí o rady a zkušenosti

14. 08. 2026

Race Across America (RAAM) je považován za nejtěžší každoroční cyklistický závod na světě. Tento ultra-vytrvalostní silniční závod měří 3 000 mil (4 800 km) s převýšením zhruba 170 000 stop (51 800 m). Je natolik fyzicky i psychicky vyčerpávající, že polovina sólo účastníků ho pravděpodobně vzdá. Přesto se mnozí vracejí znovu a znovu.

Jedním z nich je Marko Baloh.

Marko se RAAM zúčastnil desetkrát, sedmkrát ho dokončil jako sólista a v roce 2008 vyhrál kategorii dvojic. Může se pochlubit i dalšími vytrvalostními počiny – v roce 2022 vyhrál Race Across the West a překonal několik světových rekordů WUCA na 100 mil, 200 mil, 12 a 24 hodin. Pracoval také jako šéf doprovodného týmu na RAAM a jako trenér.

V nedávném dílu podcastu Nduranz jsme si s Markem sedli a probrali jeho zkušenosti. Pokud vás láká RAAM nebo jiný ultra-vytrvalostní závod, tady jsou jeho cenné postřehy a rady.

Race Across America: nejde jen o fyzickou přípravu

Účast na Race Across America si samozřejmě žádá roky fyzického tréninku. Marko ale říká, že navíc potřebujete alespoň jeden rok – ne-li dva – na logistické plánování.

RAAM je drahý závod, takže velká část logistiky spočívá v sestavení rozpočtu a shánění financí. Marko své výdaje neprozradil, ale vítěze Christopha Strassera stál závod v roce 2019 50 000 dolarů. Někteří uvádějí, že to zvládli s minimalistickým rozpočtem 15 000 dolarů, jiní mluví o částkách blížících se 100 000 dolarů.

Při takto vysokých časových i finančních nárocích není překvapivé, že účastníci RAAM bývají starší, než je u silničních závodů obvyklé.

Doprovodný tým je všechno

Na RAAM je doprovodný tým vaší záchrannou sítí a bez něj by to nešlo. Práce v doprovodném týmu je ale neuvěřitelně stresující. Marko byl na RAAM na obou stranách a říká, že by na 100 % raději jel na kole, než dělal doprovod – je to totiž obrovská zodpovědnost.

Podle něj je RAAM zvládnutelný se šestičlenným týmem, ale nejspíš budete potřebovat aspoň 8, nebo dokonce 10 lidí. Co Markovi pomohlo tým sehnat? Jeho dobrá nálada.

"Když trpíte spánkovou deprivací, dokážete být pěkně protivní. Naštěstí nejsem známý svou vznětlivostí, což při shánění lidí pomáhá – tým si totiž se mnou RAAM trochu víc užije."

Přehnané sebevědomí nováčků vede k neúspěchu

Před svým prvním RAAM trénoval Marko dva roky a studoval statistiky závodu. Když viděl, jak "pomalé" jsou průměrné rychlosti, myslel si, že to bude snadné.

Jenže jako většina nováčků byl i Marko přehnaně sebevědomý.

Rozjel se skvěle – půl dne vedl a dlouhou dobu se držel v první trojici – ale pak se to zvrtlo. Objevily se u něj vážné plicní problémy, skončil v nemocnici s embolií a přes rok užíval léky na ředění krve.

"Myslíte si, že to máte v kapse. Ale když to zkusíte, je to úplně jiné kafe."

Kolik kalorií spálí cyklisté na RAAM?

Marko Baloh na kole během Race Across America

Race Across America dokončilo sólo méně než 300 cyklistů, takže o jejich energetických potřebách toho víme málo. Data, která máme, jsou ale ohromující. Jedna kazuistika účastníka z roku 2004, který závod dokončil za devět dní, vyčíslila energetickou potřebu na 11 600 kalorií denně. Jiná analýza naznačovala ještě vyšší rozpětí – 15 000 až 23 000 kalorií denně.

I kdyby ty horní odhady byly nadsazené, závěr je jasný: cyklisté na RAAM spálí mimořádné množství energie. A jen málokdy se jim ji podaří celou nahradit.

Jíst celý den – a přesto hubnout

Žádná část RAAM není lehká, ale udržet krok s příjmem energie je zrádně obtížné. Jezdci musí jíst téměř nepřetržitě, aby udrželi energetickou hladinu. Jenže trávení je oříšek, když je tělo pod takovou zátěží. A aby toho nebylo málo, po dvou třech dnech nastupuje jídelní únava a jezdci ztrácejí chuť jíst.

Navzdory těmto překážkám dokázal Marko během RAAM přijímat 350–400 kalorií za hodinu – tedy zhruba 8 400 až 9 600 kalorií denně.

Takto vypadá Markův příjem ve srovnání s nejlepšími sólo jezdci RAAM:

Marcel Knaus (2003, 4. místo): ~9 600 kcal/den
Jure Robič (2004, 1. místo): ~10 000 kcal/den
Lukas Kaufmann (2024, 2. místo): ~9 000 kcal/den
Dorina Vaccaroni (2023, 1. místo v kategorii 60–69 let): ~8 000–10 000 kcal/den

I když je 10 000 kcal denně obrovské množství energie, ani zdaleka to nepokrývá to, co cyklisté na RAAM spálí. Úbytek hmotnosti je téměř nevyhnutelný. Marko, který váží 78 kg, uvádí, že během RAAM zhubl 5 kg – což odpovídá tomu, co hlásí i ostatní účastníci.

Standardní vytrvalostní fueling na RAAM nefunguje

Doplňování energie ve vytrvalostních závodech obvykle znamená příjem 45–90 gramů rychlých sacharidů za hodinu, aby nedošlo k vyčerpání glykogenu. RAAM je ale jiný: jezdci se nemůžou 8 až 12 dní v kuse spoléhat jen na cukry.

"Gely nefungují. Chuť máte úplně na dně a nic vám už nechutná."

Rychlé sacharidy jsou sice nadále zásadní, ale cyklisté na RAAM musí přijímat i tuky. To by v silničních závodech běžně nepřipadalo v úvahu, protože tuk se při vysoké intenzitě špatně tráví. Velká část RAAM ale probíhá v nízké intenzitě, takže jezdci energii z tuků skutečně stráví a využijí.

Tuhá strava ano, ale hlavní jsou tekuté kalorie

Nízká intenzita zároveň znamená, že cyklisté na RAAM zvládnou strávit i tuhou stravu. Většina za jízdy jí muffiny, sendviče, krekry a tyčinky. Přesto většina jejich kalorií pochází z tekutin – mléčných koktejlů, sportovních nápojů a jogurtů.

Leah Goldstein například uvedla, že při jejím vítězném RAAM v roce 2011 pocházelo 70 % kalorií z tekutin, protože její žaludek prostě nezvládal trávit tuhou stravu.

Tekutiny navíc usnadňují přijmout velké množství kalorií najednou. Markova současná strategie je vypít jednu lahev Nrgy Drink 90 za hodinu, což dodá 360 kalorií z rychlých sacharidů, a k tomu přidat dalších 100 kalorií z tuhé stravy, jako jsou tyčinky a banány.

Brian Toone (4. místo v roce 2017) si z ovesných tyčinek udělal afty v ústech – hrubá struktura mu v suchém pouštním horku odírala sliznici. Další důvod, proč sázet na tekutiny.

Průjem je běžný nepřítel

Během zátěže tělo odvádí krev z trávicího traktu do svalů. Trávení jídla je proto obtížné a potíže jako průjem jsou velmi časté.

Aby se jezdci vyhnuli zažívacím potížím, musí jíst potraviny o malém objemu. Zásadní je také vyhnout se vláknině. Vláknina znamená víc zastávek na toaletě. To jezdce nejen zpomaluje, ale také zvyšuje riziko, že se otlaky od sedla zanítí.

Regenerační výživa probíhá přímo na kole

Regenerační výživa obvykle přichází na řadu až po závodě. Když jedete 8 a více dní, musí regenerace probíhat přímo na kole. Proto musí cyklisté na RAAM přijímat za jízdy velké množství bílkovin. Potřebují také vitaminy a minerální látky, aby vyrovnali stres, kterému je tělo vystaveno.

Ensure: oblíbenec rekordmanů

Řada rekordmanů, jako Dani Wyss nebo Christoph Strasser, se během RAAM spoléhá na náhradu stravy Ensure. Každá lahvička o objemu 8 fl. oz. (0,24 l) obsahuje 9 g bílkovin, 220 kalorií a k tomu vitaminy a minerální látky.

Marko Ensure také vyzkoušel. Zatímco na 24hodinových a dokonce i 48hodinových závodech mu fungoval, po třech dnech na Ensure během RAAM mu zničil trávení.

"Dostal jsem hrozný průjem a už jsem to nemohl vydržet."

Je to připomínka toho, že co funguje jednomu sportovci, nemusí fungovat druhému.

Jídlo jako odměna: když se z Big Macu stane závodní palivo

Burger z McDonald's jako palivo pro cyklisty na Race Across America

Jídelní únava je tak zásadní překážkou, že Marko říká: "Každá kalorie je dobrá kalorie" – tedy že máte jíst cokoli, co vám chutná, i když to není ta "nejchytřejší" volba.

Jedním z jeho oblíbených jídel na RAAM byl například Big Mac. Se svými 600 kaloriemi ho udržel v chodu skoro dvě hodiny.

Jeho tým to dokonce používal jako motivaci, aby ho rozhýbal. Říkali mu: "Když ten úsek na časovou kontrolu zvládneš za 2,5 hodiny, bude na tebe čekat Big Mac."

Další oblíbenec cyklistů na RAAM? Zmrzlina. Je příjemná a pomáhá bojovat s horkem v pouštních úsecích RAAM, kde teploty snadno vyšplhají na 45 °C.

Doplňování energie ve stoupáních RAAM

Velká část RAAM probíhá v nízké až střední intenzitě, což umožňuje trávit tuhou stravu. Ne vždy to ale platí. Některá stoupání mohou trvat dvě až tři hodiny, ženou nahoru tepovou frekvenci i výkon – a vypínají trávicí systém.

"Během těch stoupání se jíst nedá," říká Marko.

V tu chvíli podává doprovodný tým gely a sportovní nápoje – rychle stravitelné zdroje s vysokým obsahem sacharidů, které dodají energii, aniž by se jezdec cítil těžký nebo nafouklý.

Trénink střev: vybudovat žaludek, který RAAM zvládne

Trénink střev je zásadní pro to, aby vaše tělo dokázalo trávit velké množství energie i pod extrémní zátěží.

Marko říká, že celý proces začíná zjištěním, kolik toho vaše tělo snese. Pak postupně přidáváte další jídlo, dokud už to tělo nezvládne.

Tolerance střev ale není daná jednou provždy a RAAM je nevyzpytatelný. Proto Marko zdůrazňuje, že je důležité mít pro RAAM několik záložních variant.

"Potřebujete plán A, B, C… Takže když plán A přestane fungovat, přepnete na další."

Aby jezdci minimalizovali prostoje, dělají na kole naprosto všechno. Včetně čištění zubů, které je nutné kvůli odstranění sladkých a slaných zbytků z toho neustálého jedení. Marko také používal ústní vody, aby si v ústech "uklidil ten nepořádek".

Co funguje jeden rok, nemusí fungovat další

Frustrující na tom je, že pro Race Across America neexistuje žádný "dokonalý" výživový plán. Nejenže je každý cyklista jiný – jiný je i každý ročník.

Marko například vypráví, že jeden rok se jemu a jeho týmu podařilo trefit výživu naprosto přesně. Dokonce i jeho návštěvy toalety fungovaly jako hodinky. Myslel si, že na to přišli, a tak stejný výživový plán použil i následující rok.

"Příště jsme to udělali úplně stejně. Ale po dvou dnech jsem na tom byl s průjmem tak špatně… Takže i když je to jeden rok dokonalé, neznamená to, že to bude fungovat i příště."

Kolik toho cyklisté na RAAM naspí?

Většina cyklistů na RAAM spí v průměru jen 1,5 až 2 hodiny denně. Delší spánek by znemožnil dokončit závod ve dvanáctidenním limitu. Někteří jezdci spí ještě méně. Christoph Strasser například údajně při svém rekordním vítězství v roce 2014 naspal za 8 dní pouhých 6 hodin.

Marko říká, že kvůli nedostatku spánku je RAAM stejně tak soutěží ve spánkové deprivaci jako cyklistickým závodem. I při jeho desátém RAAM byl závěr rozmazaný, protože byl tak nevyspalý.

Mějte na paměti, že závodníci nespí každý den stejně dlouho. Marko, stejně jako řada dalších, první den RAAM spánek úplně vynechal. I kdyby jezdec spát chtěl, podle Marka to nejde, protože je plný adrenalinu.

Strategie proti spánkové deprivaci

Řekněme si to na rovinu: spánková deprivace může udělat z RAAM nebezpečný závod. V historii Race Across America došlo ke třem úmrtím (Brett Malin v roce 2003, Bob Breedlove v roce 2005 a Anders Tesgaard v roce 2015) a k řadě vážných nehod.

Trenér Brian Barnett, který dělal doprovod Brianu Toonemu (4. místo v roce 2017), polovážně poznamenal: "S hrdostí mohu říct, že nikdo z nás nezemřel."

Marko říká, že na spánkovou deprivaci se natrénovat nedá. Sdílí ale strategie, které mohou pomoct:

Trénujte ve tmě: Marko trénoval ve tři ráno, aby se na RAAM připravil, a zjistil, že jízdu v nočním klidu si vlastně užívá.
Spěte před východem slunce: Pro Marka bylo nejtěžší udržet se vzhůru právě v této době, takže si na ni naplánoval spánek. Zároveň mu to umožnilo jet v noci, kdy byly silnice prázdnější.
Dopřejte si jeden delší blok spánku: Několik krátkých šlofíků Markovi nefungovalo. Jeho tělo potřebovalo celých 1,5 hodiny spánku. Po probuzení byl soustředěnější a mohl jet rychleji, čímž vyrovnal čas "ztracený" spánkem.
Přidejte šlofíky: Kolem čtvrtého nebo pátého dne začal Marko zařazovat krátké power napy. Pokaždé, když začal na kole usínat, tým zastavil a on si dal maximálně 15 minut spánku.

"Ty šlofíky jsou takový trik. Váš mozek cítí, že se vyspal, a vy jste vlastně v pohodě."

Regenerace po Race Across America

Marko říká, že z "kratších" ultra závodů, jako jsou 24hodinovky nebo 48hodinovky, se dokázal zotavit za týden nebo dva. RAAM je ale jiné kafe: trvá nejméně měsíc, než se cítí normálně a než má srovnatelný výkon.

Bolí všechno

Po RAAM bolí každá část těla, která se dotýkala kola. Otlaky od sedla dokážou být brutální a Marko musel po závodě sedět na nafukovacím kruhu. Překvapivě ale otlaky – i ty opravdu ošklivé – zmizí během několika dní. Nejdéle se hojí ruce a nohy.

Necitlivost rukou

Kvůli tlaku na nervy z nepřetržitého držení řídítek po dobu několika dní ztratil Marko cit v prsteníčku a malíčku – což je mezi jezdci RAAM běžné. Necítil je tři až čtyři měsíce. Dnes už je Marko cítí, ale cit se nikdy úplně nevrátil do normálu.

Bolest nohou

Marko trpěl takovou bolestí chodidel, že mu znemožňovala jet déle než 5 nebo 6 hodin. Našel ale řešení: boty s uchycením klipsny ve střední části chodidla.

V ostrých zatáčkách jsou tyto boty stále trochu neohrabané, ale podle něj jsou neuvěřitelné a bolest je zcela pryč.

Shermerova krční slabost (Shermer's Neck) je vážný stav, kdy krční svaly selžou a už nedokážou udržet váhu hlavy. Marko tento problém neměl, ale někteří cyklisté musí používat podpůrné konstrukce, které jim drží krk.