Jak se krmí peloton: život nutričního specialisty a šéfkuchaře ve WorldTour

Doplňování energie u profesionálních cyklistů není jen věda – je to každodenní balancování mezi daty, lidským chováním a chaosem života na cestách. Nicki Strobel, nutriční specialista a šéfkuchař týmu Israel-Premier Tech, o tom ví své.

V dílu podcastu Nduranz jsme si s Nickim povídali o tom, jak jeho práce doopravdy vypadá. Vlastního nutričního specialistu a kuchaře nejspíš nemáte, ale i tak se z jeho zkušeností s krmením nejrychlejších cyklistů světa dá spousta věcí odnést.

Dvě role v jednom: nutriční specialista a šéfkuchař

Většina cyklistických týmů má nutričního specialistu a kuchaře.

Nicki dělá obojí.

V roli nutričního specialisty vyhodnocuje potřeby jezdců, sleduje složení těla a sestavuje pro každého individuální nutriční plán. Velkou část práce odvede na dálku, něco ale probíhá osobně, například na soustředěních.

Nicki podotýká, že tahle role na závodech nemá místo – nutriční práce má být hotová ještě před závodním dnem.

Jako šéfkuchař pak své plány převádí do skutečných jídel: vaří pro tým, přizpůsobuje se tomu, co je zrovna k dostání na místních trzích, a upravuje jídla podle toho, na co mají jezdci daný den chuť.

Chuť versus výkon

Díky dvojí roli má Nicki i celý tým jedinečnou výhodu – kuchaři a nutriční specialisté totiž často sledují jiné cíle.

Podle Nickiho má většina kuchařů za cíl udělat jezdcům radost: mají servisní přístup a chtějí vařit jídlo, které jezdcům bude chutnat, takže se soustředí na chuť. Nutriční specialisté se naproti tomu zaměřují na čísla a výsledky.

Z toho občas vzniká napětí.

„Viděl jsem kuchaře, kterým bylo úplně jedno, co říká nutriční specialista. Když něco potřebuje víc másla, tak to prostě potřebuje víc másla.“

Protože Nicki rozumí cílům obou profesí – chuti i výkonu – dokáže obě role vyvážit.

„Myslím, že spousta týmů by své jídlo výrazně zlepšila, kdyby kuchaře i nutriční specialisty naučila lépe oceňovat práci té druhé profese. Když mám v hlavě obě strany stolu, je pro mě mnohem snazší chápat, proč děláme to, co děláme.“

Který den je pro kuchaře nejtěžší? Pro Nickiho jsou to časovky. „Jen sedíte a čekáte, abyste uvařili 300 gramů rýže a dvě vejce. Pak zase hodinu čekáte a děláte to znovu.“

Jezdci berou výživu čím dál vážněji

Dřív bylo běžné, že si jezdci dali k večeři pivo nebo víno – Nickimu dokonce někteří v poslední etapě chtěli pivo do bidonu!

Dnes je to jinak.

„Jezdci jsou prostě vzdělanější. Spousta z nich viděla, že výživa je klíčovou součástí jejich výkonu. Dřív platilo, že když jste uměli jezdit na kole, vyhrávali jste závody. Dneska musíte věnovat pozornost detailům.“

Tahle změna Nickimu práci usnadnila a už se nemusí bát, že si někdo řekne o pivo do bidonu.

Povědomí o výživě je dvousečná zbraň

Že jezdci berou výživu vážněji, je skvělé – má to ale i stinnou stránku: každý má svůj názor, a ne všechny stojí na vědě.

„Máte spoustu lidí s vlastními názory na to, co je správně a co špatně. A spousta z nich si ty názory nenechává pro sebe.“

Částečně je to podle Nickiho tím, že jí každý a každý má k jídlu nějaký vztah. Řada těch názorů ale vychází ze střípků na sociálních sítích vytržených z kontextu.

Uvádí příklad Chrise Frooma, který před závodem zveřejnil fotku omelety. Lidé okamžitě usoudili, že si Froome dává před velkou etapou nízkosacharidovou snídani. Neviděli ale těch 400 gramů těstovin, které snědl předtím.

Situace jako tyhle dělají Nickimu práci nutričního specialisty výrazně těžší, protože se musí vypořádávat s dezinformacemi a usměrňovat očekávání jezdců.

Práce s emocemi patří k profesi

Po náročném závodě jsou jezdci unavení a rozhození – a to může znamenat, že si vylijí zlost.

„Jsou hrozně unavení a je vidět, že je to na ně těžké, takže si někdy najdou maličkost, na kterou se upnou. A občas to může být jídlo.“

Nicki říká, že tohle bývá hodně náročné, zvlášť když ví, že jídlo připravil dobře, ale jezdec se rozhodl svalit vinu právě na ně.

Uvádí příklad Italů a jejich zaměření na těstoviny. Když se jezdec necítí dobře, dojde k závěru, že to bylo tím, že těstoviny byly nedovařené nebo převařené.

Jídlo se nakonec stane snadným terčem – a to znamená, že Nicki často schytá vinu.

Flexibilita je klíčová

Nicki ví, že když jídlo není příjemné, stává se pro jezdce další zátěží. Proto nechce být tím „zlým nutričním specialistou, který říká, že tohle a tamto nesmíte jíst“.

Místo toho plán upraví.

V plánu může být třeba rýže k snídani. Jenže jeden z jezdců rýži k snídani nesnáší. V takové situaci mu Nicki dá třeba sklenici džusu.

„Díky svým znalostem to můžeme vyměnit za něco, co jezdci opravdu chutná. To je velká výhoda. Může mu to zachránit den, že nemusel sníst dalších 200 gramů rýže.“

Na společenské stránce jídla záleží

I když to kvůli logistice není vždycky možné, Nicki se snaží podávat večeři všem členům týmu ve stejnou dobu. Jídlo se pak stává chvílí, kdy se jezdci mohou uvolnit, popovídat si a probrat etapu bez přítomnosti sportovních ředitelů a trenérů.

Tenhle společenský rozměr společného stolování přináší reálné výhody. Tým se stmelí, funguje efektivněji a méně často se v něm objevují spory.

„Úspěšnější týmy posledních let jsou rozhodně ty, které se u stolu baví.“

Chcete si od Nickiho poslechnout víc, včetně tipů, jak si vyladit vlastní výživu? Pusťte si celý díl podcastu Nduranz.