Proč může být označení „izotonický nápoj“ zavádějící

14. 08. 2026

Od chvíle, kdy se tento pojem začal v 80. letech používat, se z izotonických nápojů stala jednička mezi sportovními nápoji. Připisují se jim benefity od rychlé rehydratace přes lepší výkon až po nižší únavu – a to je jen malý výčet.

Přestože ale existuje spousta výzkumů podporujících používání nápojů s obsahem cukru a elektrolytů, výzkum konkrétně k izotonickým nápojům není ani zdaleka tak jednoznačný, jak by vám marketéři rádi namluvili.

Pojďme si rozebrat, co to izotonický nápoj vlastně je a jestli se tonicitou vůbec musíte zabývat.

Co je osmóza a tonicita?

Než se pustíme do tvrzení kolem izotonických nápojů, musíme si vysvětlit dva pojmy: osmózu a tonicitu.

Osmóza

Osmóza je pohyb částic vody přes polopropustnou membránu (například buněčnou stěnu) z místa s vyšší koncentrací do místa s koncentrací nižší. Tento proces pokračuje, dokud není koncentrace částic na obou stranách stejná.

Představte si to takhle: když namočíte jednu stranu látky, voda se rozšíří i do suché části. Voda se totiž přesouvá z místa, kde jí je víc (mokrá strana), tam, kde jí je méně (suchá strana), aby se vyrovnaly poměry.

Ve vašem těle probíhá osmóza mezi buňkami a tekutinou, která je obklopuje. Voda se přesouvá do buněk i z nich a vyrovnává koncentraci částic uvnitř buněk s koncentrací mimo ně.

Tonicita

Zjednodušeně řečeno tonicita popisuje „hustotu“ jednoho roztoku ve srovnání s hustotou jiného roztoku. Rozdíl v hustotě vytváří osmotický tlak, který způsobí, že se voda přesouvá z jednoho roztoku do druhého, dokud se nevyrovnají.

V biologii je tonicita zásadní, protože vysvětluje, jak buňky reagují na své okolí – například jak zůstávají hydratované nebo jak se brání přílišné ztrátě vody.

Pro Fact: Často uslyšíte pojem osmolalita používaný jako synonymum pro tonicitu, ale nejde o totéž. Osmolalita měří všechny částice rozpuštěné v kapalině bez ohledu na to, jestli projdou buněčnou membránou. Tonicita zohledňuje pouze částice, které buněčnou membránou projít nemohou, tedy nepropustné rozpuštěné látky. Příkladem takových látek jsou glukóza a sodík.

Tonicita sportovních nápojů

U sportovních nápojů tonicita porovnává koncentraci nápoje s koncentrací lidské krve. Podle koncentrace se nápoj označuje jako hypotonický, hypertonický nebo izotonický.

Hypotonický

Definice: nápoj má nižší koncentraci osmoticky aktivních částic než krev.
Příklad: čistá voda.
Co se děje: voda se přesouvá do buněk.
Kdy se hodí: hypotonické nápoje jsou užitečné, když potřebujete rychle nahradit ztracené tekutiny, ale nepotřebujete velké množství energie ani elektrolytů – tedy při krátkých aktivitách nízké intenzity.
Možná rizika: konzumace velkého množství hypotonických roztoků (pijete víc, než se potíte) během dlouhé zátěže může způsobit bobtnání buněk. To je velmi nebezpečné a v určitých situacích i smrtelné, protože buňky mohou prasknout.

Hypertonický

Definice: nápoj má vyšší koncentraci osmoticky aktivních částic než krev.
Příklad: projímadla a do jisté míry i velmi slazené nápoje, například Coca-Cola.
Co se děje: voda se přesouvá z buněk do okolní tekutiny.
Kdy se hodí: když má sportovec vysokou potřebu kalorií, ale nízkou potřebu tekutin – například během sacharidové superkompenzace (carb loading).
Možná rizika: může způsobit průjem.

Izotonický

Definice: izotonický nápoj odpovídá koncentraci osmoticky aktivních částic (například elektrolytů a sacharidů) v krvi, což umožňuje efektivní vstřebávání.
Příklad: specializované sportovní nápoje vyvinuté pro vytrvalostní sportovce.
Co se děje: koncentrace částic uvnitř i vně buněk je vyrovnaná. Voda se tak přesouvá oběma směry stejnou rychlostí a buňky si udržují stabilní velikost. Elektrolyty a sacharidy se vstřebávají efektivně, takže současně zajišťují hydrataci i energii.
Kdy se hodí: ideální pro sportovce, kteří během zátěže potřebují zároveň pít i doplňovat energii.
Možná rizika: i když jsou izotonické nápoje formulované tak, aby napodobily koncentraci částic v krvi, její skutečné složení nekopírují. To znamená, že nemusí v každé situaci plně pokrýt všechny potřeby hydratace nebo doplňování energie.

Pro Fact: Tonicitu ovlivňují i všechny další sacharidy, které přijmete. Když si například dáte izotonický nápoj a k tomu energetický gel, obsah vašich střev se může stát hypertonickým.

Jsou izotonické nápoje opravdu lepší?

Teorie za izotonickými nápoji říká, že se jejich složky – voda, sacharidy a elektrolyty – budou vstřebávat efektivněji, což zajistí optimální hydrataci i doplňování energie.

Zní to logicky a výzkum to podporuje, jenže spoléhat se na izotonické nápoje má hned několik háčků.

1. Právní definice pojmu izotonický a jeho vymáhání

V Evropě pojem „izotonický“ reguluje EFSA. Aby sportovní nápoj mohl toto označení nést, musí mít osmolalitu mezi 270 a 330 mOsm/kg.

Průmysl se sportovními doplňky ale zdaleka není tak přísně regulovaný jako farmaceutický, takže není žádným překvapením, že některé značky své nápoje označují chybně. Jedna studie odebrala vzorky z 18 sportovních nápojů a zjistila, že šest z nich právní definici izotonického nápoje nesplňovalo – přestože se tak označovaly.

Mimo Evropu je pojem izotonický regulovaný ještě méně. Například americký úřad FDA dodnes nemá právně závaznou definici. Výsledkem je, že u „izotonického“ nápoje nikdy nevíte, jestli skutečně izotonický je, nebo ne.

2. Osmolalita a tonicita nejsou totéž

Podle regulace EFSA se produkt označí jako izotonický, pokud se jeho osmolalita pohybuje mezi 270 a 330 mOsm/kg. Osmolalita a tonicita ale nejsou totéž. Připomeňme si to: osmolalita je celková koncentrace částic, zatímco tonicita zahrnuje jen ty částice, které nemohou projít buněčnou membránou (a vytvářejí tedy osmotický tlak).

Nápoj tak může splňovat právní definici „izotonického“, ale v těle se jako izotonický roztok chovat nebude.

Osmolalita sice ovlivňuje, jak rychle se roztok vstřebá ve střevě (a je tedy důležitá pro doplňování energie), ale pro hydrataci buněk je rozhodující právě tonicita.

3. Izotonické nápoje ve skutečnosti krvi neodpovídají

I když má nápoj stejnou tonicitu jako vaše krev, neznamená to, že obsahuje stejné množství sacharidů a solí jako ona.

Krev obsahuje velmi vysoké množství sodíku, ale jen velmi málo glukózy. Kdyby izotonický nápoj obsahoval stejné množství soli jako krev, byl by tak slaný, že by se nedal pít. Zároveň by obsahoval jen minimum sacharidů, nebo dokonce žádné. Izotonické nápoje proto mají vyšší koncentraci cukru a nižší koncentraci sodíku, než má krev.

A aby toho nebylo málo, spousta izotonických nápojů obsahuje elektrolyty, které vaše tělo vůbec nepotřebuje. Řada sportovních nápojů to například přehání s hořčíkem, kterého tělo potem ve skutečnosti moc neztrácí.

4. Záleží na typu sacharidů

Tonicita není jediné, na čem u vstřebávání sacharidů záleží. Existují důkazy, že kombinace glukózy a fruktózy se vstřebává lépe než samotná glukóza – a to i při stejné tonicitě. Je to proto, že tělo dokáže různé sacharidy vstřebávat pomocí různých transportérů.

5. Většina lidí izotonické nápoje nepotřebuje

Trh s izotonickými nápoji rychle roste, částečně kvůli marketingu, který naznačuje, že hydratují účinněji než obyčejná voda. Výsledkem je, že lidé popíjejí izotonické nápoje při běžných aktivitách, jako je procházka parkem nebo poklidná projížďka na kole.

Jenže pokud se výrazně nepotíte a nevyčerpáváte své energetické zásoby, izotonické nápoje pravděpodobně nepotřebujete: na doplnění tekutin bohatě stačí čistá voda. Žádné cukry ani elektrolyty navíc nejsou nutné. Výzkumy dokonce ukazují, že pití „izotonických“ nápojů ve chvílích, kdy to není potřeba, může kvůli kaloriím navíc vést k nárůstu hmotnosti.

Izotonické formulace mají smysl teprve tehdy, když se člověk výrazně potí a má vysokou potřebu doplňovat energii – tedy při vytrvalostní zátěži vysoké intenzity.

Existuje lepší alternativa k izotonickým nápojům?

Pojem „izotonický“ nám toho ve skutečnosti moc neřekne a často z něj bývá spíš marketingový trik než užitečné označení. Místo spoléhání na izotonické formulace by se vytrvalostní sportovci měli řídit tímto:

1. Používejte raději pojem sportovní nápoj

Pojem „sportovní nápoj“ je přesnější než „izotonický nápoj“, protože vyjadřuje účel: sport. A formulace sportovních nápojů mohou cílit na konkrétní potřeby sportovce. Například hypertonický nápoj může být lepší volbou, když je míra pocení nízká (třeba v chladném počasí) a sportovec chce upřednostnit příjem sacharidů.

2. Pijte podle žízně

Podle Dr. Tima Podlogara je žízeň dobrým ukazatelem potřeby tekutin. Pití podle žízně vás ochrání jak před dehydratací, tak před hyponatrémií. Více najdete v našem Průvodci hydratací.

3. Doplňujte energii správně

U vytrvalostních aktivit to obvykle znamená přijímat 45 až 90 gramů sacharidů za hodinu v poměru glukózy a fruktózy 1:0,8. Více si přečtěte v našem Průvodci doplňováním energie.

4. Přijímejte správné elektrolyty

Místo snahy napodobit tonicitu krve se soustřeďte na elektrolyty, které vaše tělo potem skutečně ztrácí. Nduranz Electrolyte Mix obsahuje přesně ty soli, které ztratíte v 500 ml potu.